Mám duši rebela, ve které se skrývá romantik.
“Poznejte mou cestu skrze milý rozhovor, kde odhalím krásy i strasti podnikatelské cesty a života v divočině.”
Příběh je jako obraz, který se postupně tvoří. Skicák s nejistými návrhy obyčejnou tužkou se pomalu mění na čarokrásný obraz plný barev. Obraz, který vás pohltí. Tahy štětce, které na první pohled neznají cestu, vytvoří okouzlující dílo plné energie, nespoutanosti a současně jemnosti v každém detailu.
Tak jsem měla to štěstí poznat Magdalenu a její Divokrásno. Inspirativní ženu, v jejímž díle je cítit autentičnost a síla přítomného okamžiku. Když se rozhovoří o své tvorbě, její vášni pro malování i o sobě samé, ocitnete se najednou v jiném světe. Klidném, čistém, a přesto divokém.
Magdi, můžeš sama sebe představit? Jaká jsi?
Jsem matka a manželka. Mám velký smysl pro teplo domova a útulné žití. Jsem také velký snílek, protože se snadno nadchnu pro cokoliv a vidím jen to dobré. Občas jsem až naivní a hodně důvěřivá. Nemám malých snů ani plánů. To mě často uvrhne do umělecké deprese, jsem dlouho nerozhodná. Když se konečně rozhodnu, začínám být hodně netrpělivá a jedu jako tank, není cesty zpět. Mám duši rebela, ve které se skrývá romantik. Vidím krásu v maličkostech, raduji se z každé drobnosti, občas si dělám ze všeho moc velkou hlavu, ale žiju lehce na punk – často se ne každému zamlouvám. Miluju pocit svobody a chození bosa.
Kdy se v tobě probudila láska k malování?
Děda byl malíř a mamka mě celý život provázela kreativním tvořením. Od mala jsem chtěla tvořit něco svého a být součástí celé té mravenčí práce. U vaření jsem si představovala vlastní blog, u zakládání fotek do alba jsem viděla, jak tvořím vlastní fotoalba. S kamarádkami jsme založily tvořící klub. V bunkru jsme vyráběly časopisy, sady na malování a chtěly to prodávat. Ale opravdovou, hlubokou lásku k malbě ve mně probudil můj manžel.
Takže za vším hledej muže?
Ano. Když jsem poznala manžela Václava, jeho zručnost mě naprosto uchvátila a viděla jsem v jeho tvorbě obrovský potenciál. Pro sebe do šuplíku vyrábí kované lampy, drobný nábytek – police, stolky, skříňky, soustruží misky ze dřeva a spousta dalšího. On zase chtěl, abych začala malovat a oprášila svoje zkušenosti ze školních let. Navzájem jsme v sobě probouzeli kreativitu a podporovali se v tvorbě. Vše, co jsme tvořili, bylo pro radost bez vize vlastní značky.
Koupili jsme dům po malířce, který byl doslova nasáklý její uměleckou duší. Václav na postupné rekonstrukci interiéru popustil uzdu fantazie a vytvořil tak domov, který ve mně na každém kroku probouzel touhu po vlastním tvoření.
Byl akvarel tvá jasná volba?
Zkoušela jsem malovat na plátna olejovými barvami po dědovi a probouzela jsem v sobě vášeň k malování. Olejomalba se ale neukázala jako ta správná cesta. Kočka mi rozšlapala červenou barvu po celém domě. A tak jsem dostala staré akvarelové barvy po mamce a zkusila přejít na něco lehčího a čistšího.
Jsi samouk nebo jsi absolvovala nějaké kurzy?
Byla jsem na jednom kurzu, ale to už jsem chápala techniku a principy. Hledala jsem nějakou berličku k nalezení vlastního stylu. Po kurzu, kde jsem malovala podle hotových ilustrací, mě manžel zpražil, ať přestanu malovat podle ostatních a jedu podle toho, jak to cítím. Díky němu jsem se do toho pořádně opřela a sama se promalovala do vlastního stylu. Moje první ilustrace jsem testovala na svých kamarádech a rodině v podobě přáníček, omalovánek a obrázků pro děti. Při malování jsem poprvé začala snít o vlastní značce. Představovala jsem si, jak maluji ilustrované etikety na vlastní produkty a mám vlastní ateliér, kde vše vzniká.
A tak vznikl RezCykl?
Václav zásoboval náš domov hromadou dřevěných misek, vyřezávaných vařeček, kovaných nožů a dalších výrobků. Vymysleli jsme název pro jeho tvorbu – RezCykl, pod kterou jsem založila Instagram a začala sdílet střípky z našich životů a tvoření. Problém byl, že Václav nechtěl být vidět a tak dál vyráběl krásné kousky pouze do našeho domova a já se zdokonalovala v malování a snila dál o vlastní značce.
A chtěla jsi být vidět….
Ano. Vše odstartovala ilustrace pro komunitu Farma Naděje. Byl to můj první výstup z komfortní zóny. Ilustrace krocanů byla použita na potisk plecháčků. Viděla jsem směr, jak začít. Pod názvem RezCykl jsem začala sdílet na sociálních sítích svoje akvarely.
Vznik prvních produktů byl pro moji kamarádku Káju a její srdcový projekt Pastevko dětem. Namalovala jsem portréty koní a vytvořila edici plecháčků s mými ilustracemi a se jmény dětí z kroužku. Ta obří radost, kterou děti měly, ve mě nastartovala novou vizi. Založit si e-shop a tvořit potisk nejen na nádobí, ale i textil a papírenské zboží. Vznikla další kolekce pro Pastevko dětem a v létě jsem na jejich táborech pořádala akvarelové workshopy. Objevila jsem v sobě radost z předávání zkušeností. Tady se poprvé zrodila vize vlastních kurzů.
Takže tvé začátky byly sluncem zalité… Nebo zdání klame?
Byl to hodně dlouhý a bolavý rozjezd. Přišly první negativní zkušenosti ze světa podnikání, které mě popálily a zároveň pomohly vyrůst a ujasnit si svůj směr. Chtěla jsem všechno hned. Nebyla to romantická cesta k vysněnému podnikání, ale tisíce hodin tvrdé práce.
Ale vyplatilo se.
Ano, ale stále se učím. Hlavně jak zvolnit.
Pro koho tvoříš?
Převážně u mě nakupují ženy, které už vědí, co chtějí a co má smysl. Ženy, které dokáží ocenit samy sebe, odměnit se a udělat si radost bez výčitek. Ženy, které si rády vychutnají rituál samy se sebou a nebojí se dopřát si čas na odpočinek. Vidí smysl v ruční lokální tvorbě a rády rukodělce podporují. Vědí, že tak získají hrneček, který má nejen krásný motiv, ale i duši. Protože byl vytvořen pečlivě, pomalu a ručně. Přímo pro ně.
Ale nakupují u mě i muži, i když v menší míře. Většinou jsou to ti, kteří vnímají přání a potřeby svých partnerek a chtějí jim koupí originálního hrnečku vyjádřit svou lásku.
Jak se tvé výrobky liší od jiných?
Více než materiálem je každý hrneček jedinečný svým příběhem. Nechci tvořit jen „obyčejné“ hrnky s kytkou, ale předat dál radost z divoké přírody a maličkostí, které mi dělají radost každý den. Maluji a pak skládám dohromady rostliny, které spolu opravdu rostou, divoká kvítka bylinek, co trhám v létě do vázy, rudé máky s heřmánkem, které vidím na poli za ateliérem. Chci, aby měl každý svůj malý kousek přírody pro krásnější den.
Snažím se maximálně využívat materiály původem z České republiky. Pokud potřebuji delegovat určité kroky ve výrobě, zadávám práci lokálním firmám.
Jak tě napadají jednotlivé motivy?
K inspiraci mám neskutečně blízko, uvnitř sebe i v mém okolí. Žiju v opravdové divočině. Mamka váže kytky a má obří okrasné i užitkové zahrady. Navíc jsem vášnivá zahradnice samouk a vidím krásu v nenápadných detailech při každé návštěvě přírody. Třeba při sbírání salátu mě uchvátí mladé lístky červené řepy a už vidím úchvatnou kombinaci jarních lístečků, klíčících semínek jako sérii ilustrací, které bych použila pro potisk látky.
Nikdy jsem nad motivy dlouze a těžce nepřemýšlela, přichází to ke mně samo a často nečekaně. Naopak mám problém zastavit ten příval nápadů. Jsem schopná popadnout i starou účtenku a celou jí pokreslit náhlým nápadem. Mám doma tunu notesů popsaných návrhy na motivy, kolekce a produkty, které bych chtěla malovat a vyrábět.
V roce 2022 se z RezCyklu stalo Divokrásno. Co tě k tomu motivovalo?
V tomto roce jsem vyzkoušela kouzlo trhů. Jednalo se o lokální trhy s menší účastí. Na malém stolečku pár hrnků a plecháčků. Naprosto mě uchvátila energie lidí, komunikace s nimi a euforie z atmosféry kolem mého stánku. Objevila jsem v sobě duši trhovce a miluju to! Dodalo mi to odvahu a přihlásila jsem se na obří známé hrnčířské trhy v Berouně a vzali mě.
V létě jsem měla úraz páteře. Na invalidním vozíku jsem měla moře času na akvarel a ujasnění si cesty mojí tvorby. Tak došlo k přejmenování značky na Divokrásno. Převzala jsem více zodpovědnost za to, co chci a přestala se schovávat za Václava. Snažím se, aby značka byla moje druhé já. Mým cílem je sdílení autenticity a snaha předat dál to, co miluju a v čem vidím krásu. Aby i ostatní mohli zažívat radost, která se schovává v akvarelu a přírodě.
Jak by měl vypadat ideální rok 2023 pro Divokrásno?
Chtěla bych tvořit jedinečné kolekce pro firmy, ilustrovat nebo dodávat zboží na zakázku. Také bych ráda rozšířila tvorbu do více směrů. Od nádobí bych chtěla posunout moje ilustrace na malé limitované kolekce oblečení s autorským tiskem a papírenské zboží. V plánu mám i kurzy akvarelu, kde bych sdílela malovací tipy. Postupně bych se ráda propracovala až k pravidelným akvarelovým workshopům. Nesmírně se také těším na trhy, živé akce, kde mohu přímo komunikovat se zákazníky a podobně naladěnými lidmi. A hlavně více stráveného času nad akvarelem. Posunout svojí techniku malby zase o kus dál.
A já ti ze srdce přeji, aby se tvé plány naplnily. Je vidět, že svou tvorbou žiješ. Těším se na nové motivy a nové cesty.
Petra Frišová
